Zatímco děti vyrazily na prohlídku Tyršovy rozhledny, pustili jsme se do příprav. Během krátké chvíle bylo potřeba z našeho vybavení vytvořit několik stanovišť, polní štáb, zdravotnické pracoviště, CBRN stanoviště i zázemí pro praktické úkoly.

A pak už se jelo.

Od taktické lékárničky po radiační ochranu

Na úvod jsme dětem představili naši výstroj a vybavení. Prohlédly si například obsah taktické lékárničky a seznámily se s funkcemi záchranářského nože.

Na jejich vedoucích jsme názorně předvedli také použití některých zdravotnických prostředků – například vratidlového turniketu nebo izraelského tlakového obvazu.

Poté přišla na řadu technika, se kterou se většina lidí běžně nesetká. Ukázali jsme dětem detektory radioaktivity – od moderních osobních dozimetrů až po radiometr – a také osobní CBRN výstroj určenou pro práci v potenciálně kontaminovaném prostředí.

Nechyběly ani komunikační prostředky a naše stanoviště štábu, odkud jsme dětem představili MAPU ROZÁRKU - naši digitální platformu pro krizovou připravenost, koordinaci a podporu rozhodování.

A pak už se děti rozdělily do dvou skupin.

Co se děje pod zemí

Jedna skupina zamířila společně s námi do podzemí Hlásky Úž-6 - krytu radiační hlásné sítě ze 70. let, který provozujeme spolu s Městským muzeem Žamberk.

Po krátkém seznámení s historií objektu jsme se pustili do trochu netradičního tématu – radioaktivity a radiační ochrany.

Nešlo přitom o žádnou klasickou přednášku. Děti si samy vyzkoušely několik typů dozimetrů – od moderních digitálních přístrojů až po analogový radiometr ze šedesátých let.

Ten možná na první pohled vypadá jako kus staré techniky, ale stále má co nabídnout. Je velmi citlivý a dětem se pochopitelně nejvíc líbila ručička, která při měření začala po stupnici pěkně „lítat“.

Ukázali jsme si také UV fluorescenci uranového skla, různé horniny a vzorky uranové rudy a vysvětlili si základní principy radiační ochrany – čas, vzdálenost a stínění.

A protože nejlepší je všechno si vyzkoušet v terénu, přesunuli jsme se z bunkru ven k žulové obezdívce Tyršovy rozhledny.

Dvojice dětí dostaly do rukou dozimetry Bosean FS-5000 a jejich úkolem bylo hledat v obezdívce místa s vyšší hodnotou přirozeného pozadí, v žule se totiž přirozeně vyskytují stopová, ale měřitelná množství uranu či thoria.

A hledaly opravdu poctivě.

Podařilo se jim naměřit hodnoty až kolem 0,5 µSv/h, což už bylo dost na to, aby se z obyčejného měření stala skutečná výprava za „hotspotem“. Za zápůjčku dalších přístrojů děkujeme spřátelenému spolku Žhavá místa :).

Zároveň jsme si na tom mohli ukázat jednu z nejdůležitějších věcí: radioaktivita sama o sobě není synonymem pro nebezpečí. Je přirozenou součástí našeho prostředí a důležité je rozumět tomu, co vlastně měříme a jak se vůči záření chovat.

Zamořený terén a dekontaminace

Druhá dvojice se mezitím pustila do úplně jiné disciplíny.

Za asistence našich členů a COOŽ Junior Teamu si děti postupně oblékly protichemické obleky, ochranné masky a holínky a vyzkoušely si, jaké to je pohybovat se a pracovat v „zamořeném“ prostředí.

Vysvětlili jsme si principy čisté a špinavé zóny, postupy při dekontaminaci a také to, proč je při práci v kontaminovaném prostředí důležitá disciplína a správný postup.

Naši junioři pak dětem předvedli náznakovou dekontaminaci pomocí ručních postřikovačů.

A protože byl opravdu letní den, postřikovače měly nakonec ještě jednu velmi oblíbenou funkci – chlazení účastníků. :-)

Pátrací a záchranný tým vyráží do terénu

Na druhém stanovišti čekal děti úkol z trochu jiného soudku.

Z polního štábu musely pomocí našeho koordinačního systému MAPA ROZÁRKA najít na mapě místo události, kde se nacházel zraněný… plyšový medvěd.

Následovalo vybavení záchranného týmu – zdravotnická souprava, skládací nosítka a vysílačka pro spojení se štábem.

Pod vedením našeho zdravotnického instruktora se děti vydaly podle navigace do terénu.

Medvěda se podařilo lokalizovat, děti mu poskytly první ošetření a následně jej naložily na nosítka a dopravily zpět na základnu.

Po vystřídání skupin si tak všichni vyzkoušeli jak CBRN, tak SAR a mohli si na vlastní kůži porovnat, že krizová práce není jen o technice, ale především o lidech, komunikaci, spolupráci a schopnosti poradit si s úkolem, který právě přijde.

Kolik lidí unese jednoho člověka?

Po absolvování všech stanovišť jsme si dali ještě jeden praktický úkol – transport živé osoby.

Děti si postupně vyzkoušely rozdíl mezi transportem ve dvou, čtyřech a šesti lidech. A nakonec se ukázalo, že když se dobře domluví, zvládne šest dětí bezpečně transportovat dokonce i svou dospělou vedoucí.

Což je mimochodem velmi praktická zkušenost. V krizové situaci totiž často nemáte k dispozici ideální počet profesionálně vyškolených záchranářů. Máte lidi, vybavení, nějaký úkol a potřebu ho vyřešit.

A právě o tom naše pojetí krizové připravenosti je.

A pak nám uletěl stánek

Celý den samozřejmě probíhal naprosto dokonale.

Tedy… skoro. :-)

V průběhu programu přišla zcela nečekaně velmi prudká změna počasí. Celou dobu bylo prakticky bezvětří nebo jen lehký letní větřík, takže jsme stánek při rychlém stavění bohužel zapomněli ukotvit.

A pak přišel poryv.

Stánek se rozhodl vyzkoušet si vlastní schopnosti v letecké dopravě.

Naštěstí jsme jej stačili zachytit, nikomu se nic nestalo a stánek přežil bez úhony.

Poněkud hůř dopadla naše figurína Jaruna, která poryv nepřežila a skončila přeražená v pase. Dostane servis a bude zase jako nová.

A poslední položkou na seznamu škod bylo okénko u řidiče jednoho z našich aut. Nechali jsme otevřené dveře a následný prudký poryv je zavřel tak důrazně, až okno nevydrželo.

Naštěstí se nikomu nic nestalo.

A vlastně je to docela pěkná připomínka toho, proč má smysl cvičit.

Cvičení není jen o tom, co se povede

Pro nás není podobná prezentační akce pouze prezentací pro veřejnost.

Je to zároveň malé cvičení.

Musíme vymyslet program, připravit materiál, sbalit vybavení, naložit auta, dostat vše na místo, postavit pracoviště, rozdělit úkoly, koordinovat lidi, komunikovat, reagovat na počasí, průběžně řešit problémy a nakonec všechno zase sbalit a odvézt.

A přesně při tom se ukazuje, kde máme mezery.

Tentokrát jsme si například velmi prakticky ověřili, že stánek je potřeba kotvit i v situaci, kdy venku zrovna nefouká. :-)

Takové věci je mnohem lepší zjistit při cvičení nebo při akci, kdy jde „jen“ o prezentaci, než poprvé v okamžiku, kdy skutečně o něco jde.

A samozřejmě jsme si vyzkoušeli i následnou improvizaci.

Po návratu domů bylo potřeba vyprat a vysušit oblečení a vybavení. Vzniklo proto velmi podivně vypadající, ale překvapivě funkční zařízení na sušení až čtyř párů holínek najednou, napíchaných na ocelové konstrukci nůžkového stanu.

A protože jsme byli u improvizace, museli jsme vyřešit i rozbité okno auta.

Dočasnou opravu vyřešil kus čirého polykarbonátu a pořádná dávka duct tape.

Vždyť základní pravidlo improvizátora zní:

Když něco opravuješ lepicí páskou a nedrží to, použil jsi málo lepicí pásky. :-)

Tři hodiny bez mobilů

Na závěr programu jsme děti nechali nastoupit a poděkovali jim za jejich aktivitu.

A máme pro ně ještě jednu pochvalu.

Celé tři hodiny programu se ani jedno z dětí neuchýlilo k čučení do mobilu.

V dnešní době to považujeme skoro za samostatnou disciplínu krizové připravenosti. :-)

Každý účastník dostal naši nouzovou píšťalku s klíčenkou, kterou si sami vyrábíme na 3D tiskárně, certifikát o absolvování 3. stupně našeho kurzu krizové připravenosti a absolventskou nášivku.

A potom přišel slavnostní konec.

Děti společně zapískaly na své nové nouzové píšťalky a tím celý tříhodinový kurz symbolicky odpískaly.

Děkujeme – a těšíme se na příště

Celý den pro nás byl skvělou zkušeností.

Děti i jejich vedoucí se zapojili naplno, měli spoustu otázek, nebáli se zkoušet nové věci a především bylo vidět, že je program opravdu baví.

Pro nás bylo stejně důležité zjistit, co funguje, co nefunguje a co můžeme příště udělat lépe.

Myslíme, že se nám podařilo nastavit zajímavý formát zážitkového kurzu krizové připravenosti, který můžeme v budoucnu dále rozvíjet a nabídnout i dalším zájemcům.

Ať už jde o dětský tábor, školu, dětský nebo zájmový kroužek, skupinu mladých lidí, zaměstnance firmy nebo třeba kolektiv, který si chce vyzkoušet něco trochu jiného, rádi podobný program připravíme.

Nemusí jít přitom o žádnou nudnou přednášku.

Krizová připravenost se podle nás nejlépe učí tak, že si člověk věci sám vyzkouší.

Děkujeme všem účastníkům za skvělý den, aktivitu a nasazení.

Těšíme se na další podobnou akci!

...a ještě si prosvištíme slovíčka...